MOSKVA

Moskva (rusky Москва [mɐˈskva]) je hlavní město Ruska o rozloze 2511 km². Žije tu 12 500 123 obyvatel (2018). Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve.

Moskva je nejsevernější megalopole na světě. Stojí zde TV věž Ostankino (1968), která je největší stavbou v Rusku, a která byla zároveň do roku 1975 nejvyšší stavbou v Evropě. Stojí zde i Věž Federace, nejvyšší mrakodrap v Evropě.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Počátky Moskvy

V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví.

Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: "Přijď ke mně, bratře, do Moskvy." Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost, obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji předurčilo pro roli významného ekonomického centra.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců.

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 1307-1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328-1323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel - v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi.

Velký kremelský palác

Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát se byl nucen podrobit jejich nadvládě. V roce 1380porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala.

Moskva ve středověku a raném novověku

Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské. Pod Ivanem III. se město stalo hlavním městem ruské říše.

V roce 1571 Krymští Tataři s podporou Turků (80.000 tataři, 33.000 turci a 7,000 janičáři) vpadli do Ruska a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu.

V roce 1610, vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski, poté co porazil Rusy v bitvě Klušino. Po povstání vedeném Kuzma Mininem a Dmitrij Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy. Polsko-lievská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu, avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26. října 1612.

Moskva druhým městem Ruska

Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728-1732) po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.

Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, jeho tažení vrcholilo okupací Moskvy skončilo bitvou na Berezině. Napoleon v bitvě u Borodina sice vybojoval vítězství a doplatil na to většími ztrátami, dále během tažení počítal s tím že bude moci krmit armádu z ukořistěných zásob, ovšem Kutuzov ho takticky nutil ustupovat stejnou cestou, kterou předtím drancoval, přitom byl sužován neustálými nájezdy kozáků a ruskou zimou. Dále v Rusku bylo více schopnějších generálů odchovaných Suvorovem. Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo při ústupu na 400 000 vojáků Grande Armée, kvůli sérii porážek jež postupně utrpěl a taky díky rychlým a devastujícím výpadům kozáků do týla a partyzánské válce opočlenie. Dalších 200 000 dezertovalo na začátku tažení. Původně chtěl Napoleon přezimovat v Moskvě, ale to mu neumožnil velký nedostatek zásob, protože Kutuzov nařídil celé město evakuovat a vyvézt jak zásoby tak i pracovní sílu. Rusové organizovali bandy chuligánů, které ve městě podpalovaly sklady se zbytkem francouzských potravin a Moskva opět lehla popelem. Navzdory historickému významu se Moskva stala na značnou dobu bezvýznamnou a to až do občanské války.

Od roku 1918

Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru, se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12. března 1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou.

V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšném pokusu o převrat (tzv. Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska. V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů, například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010.

Kultura a pamětihodnosti

Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml představuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.

Uspenskij sobor 

Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.

Chrám Vasila Blaženého 

Zastavme se na Rudém náměstí. Ze všech stran je nyní uzavřeno historickými budovami a charakterizováno symboly - chrámem Vasila Blaženého, kremelskou zdí a mauzoleem V. I. Lenina, Státním historickým muzeem a na něj navazujícím dvouvěžím se vstupní branou (byly za stalinismu zbourány, po roce 1988 znovu postaveny) a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb).

Moskevská Katedrála Krista Spasitele je největší pravoslavný kostel na světě 

Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury, jak vyznačuje pomník básníka Bulata Okudžavy. Dnes se zde nacházejí kavárny, obchody a pestrý, životem pulsující bleší trh. V Novém Arbatu lze posedět v restauracích připravujících speciality z téměř všech oblastí Ruska.

Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století.

Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností.

V rozsáhlém areálu na severu Moskvy se nachází Výstaviště VDNCh ("Výstaviště úspěchů národního hospodářství", do roku 2014 VVC) představující jak bývalé součásti Sovětského svazuv Muzeu SSSR, tak i jinak tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě, tak zemědělskéstavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště. Nachází se tu i největší maketa Moskvy na světě, lunapark, Atomový pavilon, Labyrint strachu, Pavilon vesmíru či jeden z testovacích modelů raketoplánu Buran. Krásné jsou fontány. Některé části výstaviště působí kontroverzním dojmem připomínající těžký život lidí v SSSR.

Mezi nejnavštěvovanější monumenty patří: Památník pokořitelů kosmu, sousoší Dělník a kolchoznice a památník Juriji Gagarinovi.

V Gorky Parku, situovaném u řeky Moskvy a založeném v roce 1928, najdeme různé zábavní atrakce, horskou dráhu i ruské kolo.

V Moskvě se také koná mezinárodní filmový festival, mezi hlavními ceny se udílí zlaté a stříbrné medaile a také hlavní ruská filmová cena Nika.

Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadion v Lužnikách, Treťjakovská galerie se světově proslulou sbírkou obrazů. Televizní vysílač Ostankino, který je nejvyšší stavbou v Evropě.

V létě se stmívá až v jedenáct hodin.

Památník pokořitelů kosmu

Kulturní a historické památky

Ulice Starý Arbat 

Tverský bulvár
Rudé náměstí 
Chrám Vasila Blaženého 
Kreml 
Velký kremelský palác 
Leninovo mauzoleum 
Stalinovy věže
Novoděvičskij klášter a hřbitov 
Kazaňský kostel
Kostel Nanebevzetí (Moskva) 
Kostel Blahořečení
Chrám sv. Archanděla Michaela 
Vítězný oblouk (Moskva)
Státní historické muzeum 
Chrám svatého Klementa mučedníka
zvon Car-kolokol a dělo Car-puška nedaleko Zvonice Ivana Velkého 
Treťjakovská galerie
Puškinovo muzeum 
Kolomenskoje
Borodinské panorama 
Moskevská státní univerzita
Muzeum revoluce (Moskva) 
Muzeum Gorkého
Památník pokořitelů kosmu 
katedrála Krista Spasitele
Uspenská katedrála 
Kostel vzkříšení božího slova
Danilovovův klášter 
Bílý dům (Moskva)
televizní věž Ostankino 
Věž Federace
Moskva-City 
Šuchovova věž 
Evangelicko-luteránská katedrála sv. Petra a Pavla 

Vítězný oblouk byl postavený po ruském vítězství nad Napoleonem